18. narozeninami to většinou nekončí
Jedním z nejhouževnatějších mýtů v rodinném právu je tvrzení, že úderem 18. narozenin dítěte rodičům končí jakékoliv starosti a mohou přestat platit alimenty. To je zásadní omyl.
Český občanský zákoník nikde neomezuje vyživovací povinnost věkem. Říká zcela srozumitelně, že vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti trvá do doby, dokud dítě není schopno se samo živit.
Doba studia jako prodloužené dětství
V praxi to znamená, že pokud dítě po dosažení plnoletosti pokračuje ve studiu na střední, vyšší odborné, nebo vysoké škole (tzv. se soustavně připravuje na budoucí povolání), vyživovací povinnost trvá dál. Dítě totiž nemá objektivní možnost si vydělávat na plný úvazek.
Typicky tak vyživovací povinnost končí až ve chvíli, kdy potomek úspěšně absolvuje studium a získá schopnost nastoupit do zaměstnání (často ve 24 až 26 letech, po dokončení magisterského studia).
Zásadní změny v plnoletosti
I když placení nekončí, 18. narozeniny přece jen přinášejí obrovskou procesní a psychologickou změnu:
- Peníze jdou přímo dítěti: Dnem 18. narozenin se výživné přestává platit k rukám druhého rodiče (matky/otce) a začíná se platit přímo na bankovní účet zletilého dítěte.
- Dítě je rovnocenným partnerem: Zletilé dítě jedná už samo za sebe. Pokud potřebuje výživné zvýšit, nepodává už žalobu jeho matka, ale podává ji zletilý student sám proti svému rodiči.
- Ukončení povinnosti: Stejně jako výživné nekončí automaticky věkem, ani jeho případné ukončení (pokud např. dítě nechá školy a začne pracovat) není "automatické", pokud bylo určeno soudem. Platící rodič musí podat návrh na zrušení vyživovací povinnosti a doložit, že se dítě již samo živí.
Soudy zároveň nejsou slepé k tzv. "věčným studentům". Pokud dítě nesmyslně střídá školy, úmyslně je protahuje nebo studium zjevně zanedbává, soud může konstatovat, že dítě sice studuje, ale vyživovací povinnost přesto zanikla, protože dítě nevyvíjí snahu stát se nezávislým.