Pracuji za minimální mzdu, takže platit nebudu? Omyl.
Zákon o rodině (občanský zákoník) nezná žádnou konkrétní pevnou částku "minimálního výživného" (jako např. na Slovensku, kde je minimální výživné stanoveno na 30 % životního minima). V Česku se posuzuje každý případ individuálně. Přesto se ale platící rodič nemůže jednoduše vyvázat z povinnosti tím, že je nezaměstnaný nebo úmyslně pracuje za minimální mzdu.
Pravidlo potenciálního příjmu (Fiktivní příjem)
České soudy nezkoumají jen to, kolik rodič skutečně vydělává, ale především to, kolik by vzhledem ke svému věku, vzdělání, zdraví a situaci na trhu práce vydělávat mohl a měl.
Pokud je otec zkušený svářeč nebo ajťák, ale před soudem se nechá zaměstnat u kamaráda na poloviční úvazek za 10 000 Kč, soud tento účelový tah prokoukne. Vyžádá si zprávy z Úřadu práce o tom, jaká je průměrná nástupní mzda v jeho oboru v daném okrese. Soud mu pak výživné vypočítá z tzv. fiktivního příjmu (např. 45 000 Kč), protože rodič se nesmí bez důležitého důvodu vzdát výhodnějšího zaměstnání.
Výživné z průměrné mzdy (Sankce za neúčinnost)
Zákon má ještě jeden bič. Pokud rodič před soudem nespolupracuje, nepředloží daňová přiznání, výpisy z účtů a zatajuje svůj majetek, zákon říká, že soud automaticky předpokládá jeho příjem ve výši pětadvacetinásobku životního minima jednotlivce. Z této obrovské fiktivní částky mu pak soud vypočítá drastické výživné. Zatajovat příjmy se tak u soudu rozhodně nevyplácí.
Co když je rodič opravdu v nouzi?
Pokud rodič přijde o práci ne vlastní vinou (propouštění, vážná nemoc), je povinen platit nadále podle rozsudku. Jediným legálním řešením je okamžitě podat na soud návrh na snížení výživného a prokázat svou situaci (evidence na Úřadu práce, lékařské zprávy). Pokud je nemoc trvalá, může soud výživné radikálně snížit (třeba jen na několik set korun), ale prakticky nikdy jej nezruší na nulu.